Rány

Jak písek v poušti vyprahlé,
jak voda v řece široké,
jak země v půdě zatuchlé,
jak oheňv krbu vychladlém.

Točím se dokola,
kolem jen potopa,
kolem jen duha,
bojím se zastavit,
strachem se polapit.

Jdeš tam a já jdu sem,
procházím bez ducha celý den,
podělím se s Tebou o ten sen,
společně do propasti jdem.

Ostrý ten hrot,
co v srdci se zapích,
nesmíš s ním hnout,
pač krev by vytekla,
opatrně s ním hýbáš,
bolest mi působíš,
na rty mě líbáš,
jen tiše souhlasíš.

Ničíš mě, zloději,
bereš mi dech,
bolest mi působíš,
uvězněn ve zdech,
Padej ty hnusáku,
zabijíš duši,
zdali to, maminka,
přece jen tuší?

Táhni a nech mě v poklidu žít,
já budu potichu život svůj mít,
budu ho držet v krvavých rukách,
od stopách po noži,
jenž ty jsi mi nechal.

Končím s tím vším
a tiše prchám.
Konečně vím,
že nechci žít v mukách.