Anděl smrti

Já rozdávám náruč smrti na potkání,

a před tím, co jsem, se nikdo neuchrání.

Jsem toužením hadího uštknutí,

kde nepokoj ztrhaných perutí

se líbá s nejistotou těla,

a věčnost je příliš rozechvělá.

 

Tam za něžné temnoty noci,

mám životy brát ve své moci.

Abych svým poklidem na zemi,

zbavoval žití a trápení.

Mám půvaby ve svojí hořkosti,

můj závoj tě od všeho odprostí.

 

Mé oči jsou odleskem reality,

že jednoho dne pro mne budeš i ty

tím, jménem, jež na dlouhém nepsaném seznamu,

dříve, či později já za úkol dostanu.

A s tíhou i lehkostí mrtvého bodláčí,

poznáš, že nikdo mi uniknout nestačí.