Asi blouzním..

A pohřbíš mě zaživa,ukopneš hlavu
aby z ní krkavci mohli zbytky očí
do kterých si často hleděla - vyklovat!

Původně naivně myslel sem, že je to vášeň
ta zběsilá dravost s jakou
mohla si mě - milovat!

Rozedřel jsem si kůži na několika
místech uhozen tvou rukou
v koutě mám svědomí - zpytovat!

Tak drze si pohraješ s mou lidskou
stránkou,
že zahubíš ji jak
pesticid květ
v tuhle chvíli - není co závidět!

Jaké to je když stále vyndaváš z
rukou trny?A jak je mě když si
strašně,tak strašně rychle zapomněla
na mě - na nás!
Všechno tak naráz.

Na hlavu mi sněží,
asi mam horečku
blouznim a válim se ve sněhu
To realita bude stěží
a já bláhově prosil tě o něhu.

Ne nesvedu!Ukočírovat tenhle
povoz,řídíš tak tvrdohlavě až
do očí bijící sněhová vánice
vyhodí jej do srázu,
hluboko pode mnou
Toho zákazu?

Kdy bylo mi zakázáno milovat?
Proč vlastně?Neodneseš si z toho nic...
Opakování je matka moudrosti,
tak si opakovaně nalij
to zvětralé víno.

autor:Petr Z