PODVĚDOMÁ

Vyfoukal v duši vítr
Rozcestí poutníkových chyb
Vedl tě lehkým půlnočním dechem
Sluneční klenbou vyprahlých těl
Řetízkem motýlů zpečetil copánky
Holčičí bolesti,
Co vesmír světa místo očí měla
- už jen ulehla zedřená naděje
Schovaná za páskou sušených borůvek
…
Pod okem javoru lechtivých tíh
Zamkla tě v čarách svých osudů
…
A větru znovu nastavila tvář