zameteno...

pod práh...

 

 

 

bylo počasí

že by psa nevyhnal

ani do předsíně pro noviny

a jen blázen by se odhodlal

vyjít ven

ovšem já tuhle podmínku splňoval…

 

jako by na mě čekala…

 

vzdálená pouliční lampa

akcelerující s vervou a dravostí

korálového útesu

o výkonu malého poníka

se záhadně rozrachotila

víc než čínská přehrada

ale místo světla

začala rozprašovat nějakou tekutinu...

 

začal jsem ukládat

zasuté vzpomínky

skrývám podstaty

mnoha problémů

ale přitom netuše

jak je jednoduché

tenhle kout napadnout

jak je lehce zranitelný...

 

teď už vím

jak listy zatavené

v podzimním šerbetu

rozehřát

hřivnáče podřimující ve větvích

probudit

dveře vytržené z pantů

nasadit

a vybrousit

ošlapané masivní schody

od elefantů

v něčem připomínající ty gemonské

ohlazené od chůze elegánů v tunikách

scházejících z Kapitolu…

 

poklepala mi na rameno

ve vlasech měla roztřepenou stužku

a v kapsičce rozpitou tužku

představ si

někdo si dodnes myslí

že čtyři z tanku a pes

je kulinářská šou...

 

přiznávám

také mě to napadlo

ale radši mám tu tvou...

 

půjdeme domů?
čekala jsem

až to řekneš

zatopím v krbu

naservíruji ti jablka v pudinku

a vína až po okraj mázu...

 

mávl jsem rukou a zmizel

zahalen vodní clonou...

 

se svou Vestálkou…