Bolest a trápení

Sedím a svůj vnitřní hlas poslouchám,
je těžké nebrečet, když ho tak ráda mám.
Už ale nejsem slečna, natož ta se kterou chce být,
už nejsem ta s niž o společné budoucnosti chce snít.

Jsem jenom manželka, která prudí,
čímž touhu po svobodě v něm budí.
To co kdysi pro něj byla by hloupost,
dnes se mu jeví jako nejlepší možnost.

Teď když ví, že vím, se třeba snaží,
ale jeho snaha mi jen rány do srdce vráží.
Je mi smutno a všechno mě trápí,
chci skřítka, který čas tak o rok vrátí.

Je náročné nosit jeho dítě,
když on už vůbec neváží si tě.
Čekala jsem, že bude otec tělěm i duší
a zároveň on všechny mé sny ruší.

Milovat není lehké, to dávno vím,
ale proč život musí být tak zlým.
nechci tu bolest, nemám už sílu,
chci znovu nabýt v život víru.