Dny ubíhají a nestačí dát ani sbohem
Snad další ráno usměje se opět
na celý svět
Za mnou stín, za kterým se neohlížím
Ani netoužím po návratu zpět
O něco míň stupňů pod kůží
a větší dávka cukru po ránu
rozjasní den uvnitř mého světa,
kdyby náhodou chtěl smutně znít
Krásu jsem dala na druhé místo,
položila jsem ji na podlahu vedle Tebe,
ještě než jsi mě nechal odejít
A zítřejší svět usíná mi osaměle v dlaních..
Až odplují chmurné mraky a slunce osvítí tvou tvář,
ty očistěna, a šťastná, uzříš svou svatozář :-)
02.11.2011 10:01:44 | Kars
Tak ta básnička je moc dobrá a ten obrázek celkově podtrhuje tu smutnou náladu co bolí a vyzařuje z celé tvé básně .
Ale , já si říkám , že Bůh nikoho neopouští na stálo a zase bude určitě líp i pro tebe .
Srdečně zdraví Jirka
01.11.2011 08:38:06 | kavec