Příteli

 

V nelidských dobách zlých,

chci znát tvůj lidský smích,

neproklán neklidem, chci, ať jen září.

Bojíš se méně bát?

Já tě chci vidět smát,

tak  přestaň chodit jen se smutnou tváří.

 

Vím jak to těžké máš,

přesto se prosím snaž,

věci jsou jinačí, než se jen zdají.

Trním se brodíš sám,

a pak se zraníš tam

nebuď však tím, kdo své problémy tají.

 

Vždyť i já mám strach žít,

a sama v davech být,

vždyť i já peru se s tím, kam se dávám

i já se s každým dnem

peru s svým osudem,

ale i já se dál též občas smávám.

 

Můj milý příteli,

nebuď tak nesmělý,

nestavěj kol sebe hradby z svých smutků,

nehledej ústraní,

to s těží uchrání

člověka se srdcem od zármutku.