Pláč skály

Někdy jsem skalní pláč

větrem pouště tichem splétaný

jindy koruna stromu česaná proudem řek

když ohlá až k zemi nastaví svou tvář

 

Dnes jsem větrem, co  zvíří měsíčníí prach

hnaný touhou  zanechat stopy

v bláznivých odlescích záře dvou

znamení ptáků ve skalách

 

Jindy zřím plameny jezdců

bloudících v smutku mezi stromy

na chvíli složí hlavu pod mými korunami

a kráčí dál s tváří mudrců

Jsem jenom strom či skála

jež léčí bolest stínem

chladem i teplem duším poutníků

netuší, že jsem voda živá

myslí, že jsem jen víla

a zase pojdou o kus dál

abych navěky zůstala tu sama

jako ta skála větrem rozervaná

...lesní král....