Naruby

Zdá se, že dnešní den je celý naruby
Halucinace? Sen? Představa?
Či počátek mé vlastní záhuby?


Dýchám, ale kyslík mě dusí
Před vchodem trpaslík rusý
Míří na mě pistolí
A co když mě zastřelí?
Umřu?
Co bude pak?
Odnese mě pták?
Třeba krkavec nebo vrána –
co bude, až padne rána?
Zavře se za mnou brána?
Do věčnosti…
 

Trpaslík je pryč.
Do zámku nepasuje více klíč.
Obloha je bílá s puntíky,
prší paprsky a lidé s deštníky
skáčou do kaluží celých ze zlata.
Ve zprávách říkali - Země je placatá.
Spěchám na schůzku, prší stále dál,
na hřbitově právě z mrtvých někdo vstal.
 

Čekáš tam na mě pod vrbou smuteční
Jsme ještě skuteční?
Živí mrtví nebo mrtví živí?
Jsme jen součástí chaosu,
podáš mi do ruky květ lotosu.
Sádrový anděl výhrůžně civí.
Mlčky odcházíš, nedáš mi ani pohled jediný.
Z lásky je nenávist, přepište dějiny…
Všechno je naruby, věci se mění,
co bylo včera, zítra už není.
Strach chopí se žezla, naděje ustoupí bezmoci.
Kde není láska, není už pomoci…
 

*


Co je to za stav – strašlivě chtít a nemoci?


Žít ve světě,
jenž naruby není.

Je to zlý sen
Značka:
Bez probuzení