První lásky vzpomínky

Ty krásně smutné vzpomínky,
plavou po vodě jak dva leknínky.
Ty dávné staré vzpomínky,
jsou neuhasitelné plamínky.
Ty vzpomínky z mládí,
srdce vždycky pohladí.
Tyhle veselé vzpomínky,
jsou nerozbitné dva kamínky.
Ty vzpomínky z jara,
které voda nikdy nevzala.
Ty vzpomínky z léta,
když fialka od něj kvetla.
Ty vzpomínky na podzim,
ve kterých se trochu ztrácím.
Ty vzpomínky na zimu,
jak prali jsme se o peřinu.
Ty vzpomínky na naší půdě,
leží dneska někde v koutě.
Ty vzpomínky z vašeho bazénu,
závodili jsme a já tě předeženu.
Tyhle všechny vzpomínky,
jsou malé křehké jasmínky.

Nikdy nezapomenu,
a ignorace přináší jen lítost,
já vím,
oba jsme jen lidská bytost.

Doufám, že vzpomínáš,
tak jako já na Tebe,
aspoň tak málo,
jak Tvoje studené srdce svede.

Vím, že máš,
starosti jako my ostatní,
i když si to nepřiznáš,
tenkrát jsme byli oba šťastní.

Cítím, že i Tebe to bolí,
dusíš to v sobě,
copak nevidíš, že jsme stejní?
V minulém životě, dnes i v hrobě.

Kdybys věděl,
kolikrát jsem pro Tebe plakala,
kdybys věděl,
jak mě ta šikana bolela.

Nic se nezmění,
já to vím,
přesto se nic nevyrovná,
těm dětským lžím.