Borová ...
Borová ...
Jsou dny , kdy vzpomínky na tebe ,
jsou jako živé .
Vystupují z paměti v podobě známých obrazů
a s nimi přicházejí i vyslovená slova .
Stébla loňské trávy a rozoraná pole připravená
k zimnímu spánku .
Jdeme vedle sebe přes vesnice a zbytků
zdevastovaného lesa .
V lese se povalují vyvrácené stromky a chomáče
polámaných větví , dělají z lesa neprůchodnou houštinu .
Připomíná mi to pohádku o Růžence , kdy
všechno zarostlo růžovým trním .
Ani slunce se na to moc nechce dívat a raději
se schovává za vějičkami dešťových mraků …
Z Borové se ozvaly odpolední zvony ,
svolávající k modlitbám všechny přítomné v Bohu .
Začíná jemně pršet a tvé rty chutnají tak sladce ,
jako letošní úroda dozrálých malin .
Chutnáš mi pozdravy prošlého léta .
Krátký čas našeho štěstí se řítí do propadliště dějin .
Na obloze pomalu klouzají dlouhá křídla
štíhlých větroňů a ulekaní ptáci raději posedávají
na opuštěných stromech …
Je konec neďele a za chvíli se budeme muset vracet
do opuštěnosti svých čtyřech stěn .
Moje lásko …
jsou jako živé .
Vystupují z paměti v podobě známých obrazů
a s nimi přicházejí i vyslovená slova .
Stébla loňské trávy a rozoraná pole připravená
k zimnímu spánku .
Jdeme vedle sebe přes vesnice a zbytků
zdevastovaného lesa .
V lese se povalují vyvrácené stromky a chomáče
polámaných větví , dělají z lesa neprůchodnou houštinu .
Připomíná mi to pohádku o Růžence , kdy
všechno zarostlo růžovým trním .
Ani slunce se na to moc nechce dívat a raději
se schovává za vějičkami dešťových mraků …
Z Borové se ozvaly odpolední zvony ,
svolávající k modlitbám všechny přítomné v Bohu .
Začíná jemně pršet a tvé rty chutnají tak sladce ,
jako letošní úroda dozrálých malin .
Chutnáš mi pozdravy prošlého léta .
Krátký čas našeho štěstí se řítí do propadliště dějin .
Na obloze pomalu klouzají dlouhá křídla
štíhlých větroňů a ulekaní ptáci raději posedávají
na opuštěných stromech …
Je konec neďele a za chvíli se budeme muset vracet
do opuštěnosti svých čtyřech stěn .
Moje lásko …
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
To je tak krásné, až se tají dech. Alespoň tak jsem tvou báseň přečetla.
02.11.2011 22:23:47 | Jana M.
Připomněla mi mé procházky s láskou, vůni lesa a aspoň na okamžik volnost srdcí a pocitů... Pro navždy milující duše ten nejhezčí pocit, když dva dechy splynou v jeden... Jana
02.11.2011 14:45:01 | labuť