Poslední služba

Pod těžkou oblohou teď stojím,
jsem bolavá, stará už a zmoklá,
na zádech mých zas život nesu,
svou službu jsem mu neodřekla.

Kam jdeme to zatím nevím,
to můj život mi včas vědět dá,
teď běžím dolů po útesu,
a dole je louka bezmezná.

Tam v dáli už město vidím,
Teď cíl svůj už nejspíš znám,
tam zimou víc se už nezatřesu,
večeři dobrou si tam v suchu dám,

Už ulicí města chvatně kráčím,
však život můj se smutný zdá,
Zde vrata jsou velká na řetězu
a za nimi vzduch pach krve má.

Život můj teď na zem šláp,
moji uzdu jiným dal,
svoje sedlo mi ze zad stáh,
slzu uronil a mne poplácal.

Nárazem prudkým mi hlava škubla,
můj život támhle odchází,
tu poslední službu jsem mu neodřekla,
a alespoň on se zachrání.

Na pláni stojím bez hranic,
tam vdáli vidím ostatní se pást,
rozbíhám se a křičím, už nebolí mě nic,
život na zádech už nemám a otázky kam jdu už nemusím si klást.