Jen siluety
Jen siluety
Poslední sonet pro siluety stromů
a mezihvězdný kruh proroctvím co dýchá
o síle zkázy hmoty bez atomů,
ty lidstva rozbil vzdor, rozptýlila pýcha
alfa či omega, strany palindromu,
zem hořkost pije bez žízně, bez kalicha
kamenná srdce obnažených lomů
odbíjí kroky nastálého ticha
i vulkán spolkl žhavou svoji slinu
jak zástup pravdy zašláp trozubec
génia věd, co propad v kocovinu
svist ramen dávno zpochybněných mlýnů
neztlumí laserem pozlacená klec…
Koho z nás, Mistře, pozveš na hostinu?
Komentáře (13)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
...
těžko mi vyjádřit jak pociťuji krásu Tvých veršů, dokonce se snad i červenám, neboť jak to vyjádřit básníkovi???
05.11.2011 23:30:54 | Lota
Na starým literu bych byl zticha, jen bych dvojklikl. Tady se musím (?) připomenout.
Ne pro sebe, ale proto, že to za to STojí! :-)
v předchozím chyběla čárka
03.11.2011 00:56:28 | Zasr. romantik
Na starým literu bych byl zticha, jen bych dvojklikl. Tady se musím (?) připomenout.
Ne pro sebe, ale proto že to za to STojí! :-)
03.11.2011 00:54:57 | Zasr. romantik
Tvé verše na mě vždy dýchnou "březinovskou " atmosférou (ale to už se opakuju, vím). Hezký sonet.
02.11.2011 22:00:11 | Jana M.
Ano mistře, ptám se tě bystře, koho z nás pozveš na hostinu veršů tvých,
stydím se, když pročítám tvé, jak hluboce cítíš smutek i smích.
02.11.2011 13:29:45 | Kars