Most

Stojí, kouká z mostu dolu,
nakročenu už má nohu,
problémy se v jeden slily,
nemá v sobě více síly.

Jenom lži a samé hádky,
život nelze vrátit zpátky,
srdce náhle rychle buší,
svůj konec už asi tuší.

Den za dnem je plný šedi,
podobný té barvě mědi,
s životem si doteď hrál,
však tuší už, co bude dál.

Neunesl tíhu bytí,
vzdal se tady svého žití,
o duši míň v parném létě,
o duši míň v tomhle světě.