Cyklista na zamrzlé řece

Cítím ji pode mnou,
jak tiše šumí.
Přikryta dekou
nádherných stínů.

Sníh není tu,
pády netlumí.
Nemám už pod sebou,
nemám již hlínu.

Dávný jest okamžik,
kdy vstoupil jsem na ní.
Život svůj svěřil jsem
tenkému ledu.

Nasednu na kolo
plivnu do dlaní.
Teďka se ukáže,
co ještě svedu.

První pád, druhý
a třetí a čtvrtý.
Nevadí,
zkusím to znova.

Pokaždé ozve se
jen náraz dutý.
Led kluzký se ke mně
snad nenávist chová!

Náhle však jde to
a příkrov ten chladný
neklouže tak,
jako doteď.

Co však už neslyším
je praskot zrádný.
Řeky té pocítím
ledový dotek.

Všichni jsem blázni jen
na života řece.
A stále padáme
dost tvrdě na zem.

Když už si myslíme,
teď jde to přece.
Život nás vyvede
z omylu rázem.