Jako moře

Nikdo mi nemůže pomoci,

na balkoně  zírám do noci.

Nebe poseté hvězdami,měsíc přímo nad námi.

Vdálce moře přelévá vlny,

s vodou to skvěle umí.Chtěla bych být tou vodou,objímat všechna ta těla,

loděmi které po něm plavou,měsícem který se v hladině zhlíží.

Dnes a denně bych to chtěla být.

Vnímat od slunce na hladině třpyt a podvodní svět ctít.

Nemít mozek který zrazuje,mé konání stále svazuje.

Ohlížím se na druhé , někdy to moc bolí.

Chtěla bych být v tom moři solí.Ne ji mít v očích ,ronit slané slzy.

Vždyť život zkončí tak brzy.A já se chci radovat,chci šťastně žít,

jako ty vlnky, v nich měsíční třpyt jako nejdražší drahokam září.

To vše chci mít ve své tváři.