Démon

Století klidně v hrobce spal a vůbec nikdo netušil že bude něco dál.

On chtěl by spát však nemá klid 

minulost ho tíží,hledá tady spravedlnost vykoupí ji krví.

Už leze z hrobu ,už leze ven ,ochraň se před tím démonem.

Zlé zlým se opláceti chraň on démon však pravidla jiná

a není to vůbec jeho vina.

Neboj tobě neublíží,jenom těm co svědomí je tíží,těm co ublížili dětem,

těm co ublížili bezbraným.

Pověst praví zemřel mladý ač byl zcela zdráv.

Mohl dlouho žít a po smrti mít klid.

On krásný byl a zdráv,matka jeho sama ctnost.

Však otec určil budoucnost.

Otec byl zrůda,mučil matku,utýral také dítě.

Tu hrůzu papír neunese,peru se nechce psát.

A on by žil tak rád.

Však havrani nad hrobem létají,

k čemu tu dojde zvěstují.

Už leze z hrobu,už leze ven,

chrantě se před tím démonem.

Zprávy ze světa zní jasně,ze všech kontinentů stejně.

Záhadná úmrtí ve vězeních a léčebnách.

Mnoho práce na policejních služebnách.

Kdo spravedlnost bere do svých rukou,proč vybírá si stejné oběti?

Srdce těch zrůdných už jen ztěží tlukou,

jsou to ti kdo ublížili dítěti.

Ti kdo ublížili bezbrannému,znásilňovali a vraždili.

Ti kdo neunikli skutku svému se nyní sami strachy dusili.

Když v celém světě spravedlnost vykonána on konečně nalezne v zemi klid,

kéž vysvobodil by od těch zrůd lid.

Kéž nikdy již by dítě netrpělo,

bolestí ze všech největší,bolestí kterou nečekalo

a bránit se jí neumělo.