G-O-T-I-K-A

Jinovatkou ztuhlá ústa
jako posetou cestu - blankytnými plátky
jako osamělý lid,
co Bůh dávno opustil a zavrhl
- měla -
Ležela si v údolí smrtelníků
a Doba spálila jí pravou tvář,
ona žila jen z odpustků a řeholníků
- takovou ji neznáš,
nepoznal jsi
a nikdy nepoznáš.
Jejím koněm stal se čas.
Její modlou Boží hlas.

"Spaste, Pane, naše světy,
naše duše
a lásku - pocit prokletý"

Její oř dávno vzal
jí ze rtů kamennou růž,
Posel boží život poslal v dál
a hluboko v srdce
zapíchl nůž.

Zůstala nepolíbená
a ruku v ruce
vycházela se sluncem
- v dáli -
spolu s vážností Katedrály.
Tehdy korouhve rozporů
všem v myslích vlály
a naše těla mohl sfouknout
ubohý a slabý vítr.

Di ameno di amen,
c'est muerte et l'amour
DI AMENO DI AMEN
- smrt rodiček a panen
Krása hvězd se dotýká
tam mezi oblaky
panuje si krutá i milovaná,
tam panuje si GOTIKA.

(tam spatřila jsem svůj žal,
tam jsem hodila svůj život vdál,
tam si mě Bůh k sobě zval
a tam se teď moje mystično
v závalech !!!!!Prachu!!!!!(...)
(...) teď se tam zalyká.
Tam v modrých i šedých
výšinách ze saténu či mraků,
tam autoritu neztrácí
a neztratí svůj pel nyní
ani v časech budoucích
ta panovačná a ryzí
G-O-T-I-K-A