Akvárium

Kus času a spousta zážitků je za námi.
Zaprodal jsem ten svůj čas pro chvíle hořký a i sladký,
jsme nákupčí, co strádají, a pro strádající jsem krámy,
vítr nás žene dál a nelze běžet zpátky.
Kdys bylo-li mně třeba v dětství krásně, nemůžu vrátit se tam!
Dej pochopení těmto větám,
všech dobrých básní plameni.
Která je nepochopena, upadne do zapomnění.

Čas plyne. Ach ta věčná replika!
Každý den v nás jedny dveře zamyká.
Z pokoje do pokoje, někde spokojen, jinde ne,
jinde je smuten cár mé duše zmatené.
Kus času před námi a vítr nás v něj zvolna žene.
Touha mě vyzývá: „Otevři srdce! Dosud světu uzamčené.“
Beznaděj prosí: „Nech ho zamčené!
Nikdo ti ho nezlomí, je-li z kamene.“
Výsměch se tlemí: „Stejně od něj nemáš klíč!“
„Já jsem klíč!“volá mocný lásky chtíč.
Hodiny ze zdi promlouvají: „Srdce zahyne.“
Pod nimi panenka Marie tiše odpoví: „Ne.“

Někdy se cejtím sám jak ryba v akváriu
a přemýšlím, proč vlastně žiju.