Náruči zrádná...

Náruči zrádná, v níž jsem hlavu ztratil

v kašmírském Ráji jménem Šálimar,

proč toužím tak, bych čas zas nazpět vrátil,

z paží tvých přijal klamné lásky dar?

Náruči zrádná, koho mámíš nyní,

až hlavu ztratil, tebou omámen,

kdo okouzlen se v krásném sadu činí,

čí rozum je teď tebou popleten?

Náruči zrádná, kdo za zpěvu fontán

šeptá ti sladce svoje vyznání

půvabů tvých okovy pevně spoután,

otroctví svému víc se nebrání?

Náruči zrádná, kdo když růže voní,

z mámivých retů s vášní sbírá med,

co jako nektar, který oměj roní,

bláznovstvím věčným otráví jej hned?

Náruči zrádná, proč dál doufám tajně,

že nazpět vzít lze, co se stalo již?

Ač dobře vím, že trápím se tu marně,

odmítám nésti s pokorou svůj kříž!