Kráska a Zvíře IV.

Dotýkám se skla,
ve kterém vidím její odraz,
srdce bolí,
prahne po lásce,
po zhřešení,
potěšení,
už nebojí se mé ohyzdnosti,
vždy milovat ji budu,
bohyni s hříšným tělem,
bláznivá myšlenka honí se hlavou,
každý den sílí,
ve snech smylním,
ze zloducha stal se blázen,
bojím se skutečnosti,
že rozplyne se mi při doteku,
možná stále sním a ona tu není,
venku dovádí ďáblové,
posměšky hrají si s větrem,
s jejím strachem,
tělem i srdcem bránit jí budu,
i kdybych životem měl zaplatit,
něžný kvítek nesmí se bát,
po boku má zvíře,
co bude se za lásku rvát...