Díra v životě

Kam poděla ses,
má duše ztrápená?
Kam odvál si proudu čas,
tou loďku rozpadlou?

Jsem sama a v  depresi,
letála bych ráda nebesi,
bohužel mám ustřižená křídla,
nemohu již více létat.

Smutek zrcadlí se na mé tváři,
všechno je přidáváno se zvláštní záři,
vycházející ze tvé duše,
nebude tam již více pouště.

Běžíme sem a tam,
běžíme v poklusu,
v hlubokém náladovém poklesu,
vytáhnem nahoru závoru,
pojedem skrz velkou náhodu,
ponořím hrníček do líhu,
jak svůj mozek do těžkého splýnu,
položit hlavu do zarostlého klínu,
jak časem polapen, tiše už plynu.

Šíp do srdce a nůž do břicha,
vytéká podivná tekutina,
rudá jak granát, vlhká jak sníh,
budeme bojovat za to, jak snít!!