Zamilován do tebe

Když v hlavě mi zazvoní myšlenka na tebe,
srdce slzu uroní a duše pohlédne na nebe.
Musela jsi odtud spadnout, jiná možnost není,
jsi úžasná, skvělá a to už těžko něco změní.

Díky tobě, já sám sobě lepším se zdám,
nepropadám už všem těm divokým hrám,
najednou vidím můj život spolu s tvým,
ale že jenom sním, to já moc dobře vím.

Nejsem ten, kdo spí teď po tvém boku,
a i když si můžu, jak chci, připadat v šoku,
stejně jsem to od začátku věděl,
že mezi námi je veliký předěl.

Já musím to chápat, že ty jsi teď s ním,
a i přes to, že o tobě každý večer si sním,
stejně budu muset jenom kamarád být,
což ale neznačí, že přestanu snít.

Dál budu básnit tu o tvojí kráse,
psát verše o tobě, znovu a zase,
tvá povaha, chování a k tomu můj cit,
tohle mi nemůže už nikdo vzít.

Vkládám tě do básní a budu zas dál,
i kdyby celý svět se mi smál,
i kdybych, nakonec, zůstal ten druhý
a nedočkal se kýžené citové vzpruhy.

I kdybych, nakonec, zůstal jen sám,
tebe už navždy ve svém srdci tu mám,
vždy budeš pro mě tou jedinou,
a nikdy už nepůjdu za jinou.

Jsi totiž ta, kterou jsem pro život hledal,
na mnoha židlích jsem v životě sedal,
ale jednu věc už teď na jisto vím,
můj život bude prázdný, když nebude s tvým.