A bylo světlo

Dal slunci směr, do výše pozved stromy         
květ lásky vtisknul v zasmušilou pláň
svůj obraz sňal pro věků povědomí
a lidstvu rozdal jej, by nestyděl se zaň
Ten příběh navždy pamatuj a chraň
tak v kámen vryt je apel desatera,
že rozum podlá nevděku je zbraň
dá posměch jitro pravdám od večera

Tak zachvěla se země pod atomy,
již v potu tváře neobracen lán,
dvakrát se času hřídel nezalomí
když hradby ticha zamkne kastelán
A zbude snad jen holých stromů klan,
arénám bez oslav, bez torera
kosmu strop zbortil nukleární flám
Jen On a slunce, před věky a včera