Myšlenky jsou na pochodu

Když den se rozdělí na tisíc kusů

Možná omylem nezdařených pokusů

Ocitneš se uprostřed

 

Sice sílu máš, hrdost umění

Přeješ si ať nikdy se to nezmění

Však pořád stojíš uprostřed

 

Míříš výš a dál pro koho - kdo ví

Nejspíš nikdo Ti to nepoví

Jen spoustu přání máš každý den

 

Pocity se Ti mění každou hodinou

Nejhorší, že pokáždý vše pro jinou

Utíkáš v dešti před vším ven

 

Chceš být milován a odmítáš

Všechnu pravdu nesouhlasně zamítáš

Přitom toužíš nebýt sám

 

Nevíš jestli si lásku nenalháváš

S jinými však prohráváš

Nejspíš tento osud byl Ti dán

 

Všechny prosíš ať Ti odpustí

Ony Tě však opustí

dřív než se rozloučíš

 

Bloudíš sám a nevíš kam

Nejspíš tento osud byl Ti dán

Z očí jí však nespouštíš