Kapitán

Bez hrází a bez břehů

Loďka mořem pluje

Kapitán už nemůže

.. a desátá bije

Skrápí slzy slané moře,

Kapka navíc nevadí

Co dělat, když s životem  přesvědčení neladí?

 

Smutné oči v protisměru,

Slzy smutně stékají

Sem tam jiskra na dobití…

Vášeň lidé trhají

 

Zničená v rozkoši šelem

Ve snech, kterými žiju –

Ve snech,

Ve kterých jsem jiná,

Fetuji, líbám a piju…

Ve snech, kdy se potácím z objetí do objetí,

Všichni se tam mají rádi a mám kupu dětí…

Ve snech, kdy jsou lidé vlídní –

Každý je sám za sebe,

Pomohou si bez váhání,

Nic nikoho nezebe,

Nejsou zde žádná omezení,

Žárlivost a majetek,

Lidé se zkušenostmi mění

A zmizel hloupý dobytek..

V tomto světě nezabloudíš,

Neskrýváš vášeň pod stěrkou

A svoje srdce rozsvícené nezakrýváš utěrkou.

 

Jsi volný … Svítíš jako slunce,

A nepolykáš slova zloby,

Nestydíš se, nebojíš,

Jak je výdobytkem doby..

Nezíráš jen se smutkem,

Neoháníš se přetvářkou

A nesnažíš se zaujmout

Domácí chutnou zavářkou.

Jsi sám, svobodný bez mantinelů

A zadaný jen citům svým –

Jen zpíváš si a zkoušíš,

Kam ti sedne který rým.

 

Buď sám sobě kapitánem –

A jeď klidně proti všem,

Když cíl máš a vůli v dobru,

Kus svého snu každý si vem…