věčná ale

.

Marnotratná
jsou rána
nevratná

a v těch chvílích
dumavého
oblaku

vystřelujeme páchnoucí
věže
do mraků

otce i syna

navázala si mozzarellu
na Pandořina křídla

a teď sněžíš
v uhlíku

helium
se dusí v kyslíku

maková pole
jako hlavy

kosím
a nezní rady

pod výdechy
mocných draků
snesou se až
do polštářů
do rozpaků

rozbombardovaná břicha
kráterové návrhy

sedíš mi na lemu šatů
pumou mě tížíš
na nebi

křičím
že nejsem na prodej
nejsem levná

a pak mi setnou hlavu
a budu jen báseň vzletná

tvůj Bůh

tvá celá ruka

potrhaná
od poezie
mistra vlka

člověčinou se dusíš v kleci
světa

není to tvá
pravá tvář
co mne spletla

.