Život je boj

Nikdo se neptá, zda chuť na to máš,
V prvotní chvíli však nezaváháš.
V základním táboře na čtyřech krčíš se,
Jak na dvě vstát pomalu učíš se.
Začíná doba tréninku, her.
Přichází chvíle pro dávej a ber.
Chvíle, kdy utváříš přátelství kořeny,
Meče z tvé oceli právě jsou mořeny.
Jako strom stoletý rosteš a sílíš,
Se svými meči svá tajemství sdílíš.
Najednou už je tu památný čas,
Čas který ovšem zlomí ti vaz.
Musíš se bít a musíš se rvát,
Šedesát let o život se bát.
Meče se zlomí a zůstaneš sám,
Už nemůžeš k nim a nemůžeš k nám.
Na poli bij se a procházej dál,
Usekni hlavu tomu kdož se ti smál.
Nikdo ti nesmí říct co dělat bys měl,
Stejně se neptali, zda válčit jsi chtěl.
Po době určité síly tvé mizí,
Myšlenky co máš už nejsou tak ryzí.
Bitva se pomalu ke konci blíží,
Cítíš jen únavu, oči se klíží.
Víš, že se blíží poslední chór,
Někteří budou teď čísti si z tór.
Ty však už ne, ty věříš jen v sebe,
Nechceš po boji vstoupit na nebe.
Najednou tma a poklidný mír,
Pro duši ztrápenou zavládl smír.
Život je boj, však nechci se prát,
S osudem svým už nechci si hrát!