Příliš realitní realita

šťopičku něčeho vostřejšího

brusinky naložený v rumu

starou medovinu

a tvoje polibky ve tmě

 

tavím se jako svíce

pod tvýma rukama

koušeš mne do rtu

 

zatraceně

 

zhasínají lampy

na naši počest

jen slunce u oběda drze probleskovalo

skrze mraky

a kresby na záclonách jako

triviální ptáci pokřikují

co nechceme slyšet

 

chceš to slyšet?

pamatuješ, jak na nebi pořád svítí jen ta jedna hvězda?

myslíš, že je naše?

 

ve dveřích

na schodech.

je mi zima

choulím se ti v náručí

 

a

kdybych nemusela ráno vstávat

tak.....