Minutu po minutě
vteřinu po vteřině
já ve svý hlavě zvu Tě
jak kdysi na Petříně.
Mám ve svém nitru hutě
a jiskry kovadlině
vypráví.
.. Jak to tenkrát bylo.
Možná že byl to útěk
a po něm ve mne zbylo
milión loktů sukna smutku
vskutku.
..Popsat to nedovedu
stavěl jsem hradby z ledu
zdolával vrchy šibeniční
a v proudech říčních
stokrát se utopil
pak jsem i pil
a z žil
se staly lihovody
do nebe schody
byli blízko
když tříštil jsem se o skalisko
v breku.
Na prázdných plážích
hledal jsem tvojí...
... deku.
.
Zbylo jen míjení ospalý těžký klid
stín zlaté malvice - tu nelze uchopit
Smutku chtěla bych tě namalovat v letu
umím však jen tvou stínovou siluetu
S prázdnotou uprostřed zrcadlové síně
hledám do nebe schody na Petříně
ST!
11.11.2011 19:51:01 | hašlerka
nevěřila jsem ti to ze začátku, ale přesvědčils mě....až na to, že nechápu, proč je to zařazený: o sexu, ale asi máme každej jinou představu, takže tip nebo hvězda nebo jak se to teď kurva jmenuje
09.11.2011 00:23:32 | Lagedama