Naposled u bazénu

Poslední skromný pohledy na nebe,
kolem krku vlajku od léta mokře svěšelou,
několik úsměvů zposledku letních,
hosti si na sebe nic jinýho neberou.

Modravý čtverce pod vodou
vlní se do lesklejch rytmů.

Projíždí vlak,
přehluší hlasy,
rozvíří nehybný ráno,
listy se drží už bezmocně.
A pak ?
Spadnou a na věky na zemi
ze tváří ztratí jasy.

Vzduch voní po šípcích a prachem,
čas zcuchanej jak vodou vlasy.

Prej přijdou brzo,
že to tu utichne
a bude konec mokřivejm hrám
u moře na čtyřech březích
a zavřou krám
a koště opřou o stožár
a potom se rozejdem.
Už je nás beztak pár.