NEPTUNOVY LISTY

Měsíc chladné světlo vrhá
na bělostný list papíru
Ruka díry do tmy trhá
v prázdném srdci vesmíru

Obavy o tichu věčném
má slova berou útokem
Rozbouřeným nekonečnem
jest ostrov můj obehnán jen

Láhev rumu dohasíná
Kapky už v ní nezbylo
Mne samého mi připomíná
Duši mou moře pohřbilo

V její hrdlo vkládám psaní
Vlnám touhy odevzdám
O pomoc své zavolání
O záchranu prosbu vám

Na hladině se vzkazy tříští
jako modlitby bezcenné
Nebe řve a hvězdy piští
Obzor mlčí nesměle

K vlnám se teď můj sluch stáčí
řeč moře už dobře znám
odpověď po vlnách kráčí
,,Promiň, brachu, jsi v tom sám"