Kapitulace

Zas znovu,
každý rok, ve stejný čas.
Pamatuji si to jako včera,
když před rokem jsem
takhle usínala.

Znovu a znovu,
pořád dokola -
do doby, než to skončí.
Zas ty stéjné mraky,
stejné slunce,
stejný den...

Plyne něco?
Nějaký čas?
Nějaká doba?
Co to je?
Jen odpočet večerů a rán,
jar a podzimů
- stále střídajcích se dokola.
Co to je?
Noc a den?
Život hvězd a fyzika.
Aspoň to říkají.

Jen zas o rok starší!
Moudřejší?
Ha, komická to představa.
Spíš naopak
- pomatená,
neznající nic...

Teď už vyrovnaná
s pravdou o nevědomí.
Dospělá
- kapitulujcí