Já, ač znám cesty bez konců
tak jedna má svůj cíl
krášlená lemem ze zvonců
sám Bůh ji ošatil;
věřil
tónům pestrých vzorů
stopám v prachu ukrytých
křivkám víček na obzoru
vůni dechu blízko nich…
Ač svět je místem nadějí
v něm cesty spletité
jen jedna tkána šalvějí
La Hembra barvitě;
nese
odkaz plachých panen
v pastorále nebes chór
cudnou sílu nahých ramen
záři duší z gloriol…
Ta zvuková verze à la „Lásko má já stůňu“ fakt nemá chybu! Pouštím si ji dnes nejmíň popáté...
06.02.2012 17:58:35 | Špáďa
je žena ženou
ať na vrcholu skal
či pobřeží, co slunce s mořem myje
v zlatě přioděnou
čí v ruce samopal
i hladu závoj tváře když jí kryje
je žena ženou
tak při cestě jsem stál
a pastorál tam zněly melodie
skrytě, na zapřenou
jsem vyslech recital
pro pannu - šalvěj z cizí galaxie
10.11.2011 19:05:42 | j.c.