Hvězda Orionu

O Vánocích pod hvězdou Orionu,
většinou bývají všichni milí spolu.
Jen já ujíždím, lásko, tvé rodině vstříc,
aby cizí lidé mi nastavili vlídnou líc.

Marně přemítám, jaké přání složím domů,
tam, kde nikdy nesvítí hvězda Orionu.
Tam, kde stromeček je vzpomínkou dětských časů,
kde dotyky a láska má podobu šedivých vlasů.

Tam, kde cukroví voní práškem shonu a povinnosti,
tam, kde rybě vápenatí hřbetní kosti.
V domě, kde jsem dříve šťastná byla,
hvězda Orionu postupem času potemněla.

Vánoční vanilka už dlouho tam nevoní,
Ježíšek nebyl a léta nezvoní.
Dárky jsou formalita, jídlo tradice,
tak cožpak tohle jsou nějaké Vánoce?