PŘECE JEN NĚKDE TAM JE

Podprahové vnímání

jak pohladit ostrou břitvou

kapku krve

co než dopadne

na prohnilou vůni voskovaných parket

tak srazí se v temnou kapku bolesti

 

nekřičíš

jen tiše vstřebáváš

tu nevyhnutelnost okamžiku

jako vězeň v doživotí

jako mnich v nehlubší nirváně

takové nevinné podříznutí

když cítíš se tak unaveně

ve vaně

 

a na skladišti tvých vzpomínek

dnes mají inventuru

snad i manko

chybí totiž základní principy

a skripta plné taháků

jak přežít

a pochopit

 

jak neztratit se

v stísněných uličkách

a neprostupných zákoutích

vlastního já

než dožene tě

noc s nabroušenou břitvou

jako stín na rtech

s chutí sladce mandlových přeludů

 

a tvář uvnitř tebe

zamlžená v zrcadle

co pokaždé nalhává si

že jí nikdo nemá rád

 

jen tma

a strašidla co v ní žijí

a parazitují na strachu

z vlastní neschopnosti procitnout

 

a postavit se

všem těm démonům

a živeným bludům

prostě hledat světlo

protože ono tam někde hluboko uvnitř

přece jen schované je.