Trápení jednoho spáče

Vítr odvál vzdušné zámky,
já nemám teď kde bydlet.
Jak mně bylo krásně...
V létě. Byla jsem princeznou.
Ty princem. A měli jsme své malé království.
Zdálo se, že vše je správně.

Vždyť víš, zkrátka tak, jak má být.

Pak vypršel nám čas.
A všichni začali říkat, že hrajeme proti pravidlům.
Přitom naše "hra"  byla stále stejná.
Doba zlá není, jen její lidé.
Ti trestali nás za lásku a rozháněli naše sny, celá hejna.

Až ty sny vážně zmizely do teplých krajin, daleko od nás.
Nejsi můj - z části i proto, že nikdy jsi nebyl,
mně ale stačilo i to "málo". (myslela jsem)
Teď zavírám oči, protože zespod víček mám tvoji tvář.
A taky proto, ať spím. A aby se mi o tobě zdálo.

A všichni mi vyčítají, že jsem hrozný spáč.
Poslední dobou.
Přitom se jen nechci probouzet do světa bez tebe.