Hrad...dobrý konec kdo má rád?Já ano..a růže také.

Kotouče mlhy na louce pod lesem,protkané zlatými prsty slunce žhavými,ještě v polospánku nechávám za zády v černý les spěchám do hradní záhady.
Ten hrad je starý jako svět sám,musím jít přes rokli ten směr je dán.Můj kůň dál nemohl,snad domů šel kdybych tak přítele teď s sebou měl.Havran mi křídly cestu ukázal,proč zrovna já bych to dokázal?
Osud té paní však žene mne dál sic jenom tulák jsem né žádný král.Jediné jmění,jediná věc v ruce své svírám od víly meč.Z hlubiny jezera vyšla mi vstříc neměl jsem ani čas všechno ji říct.Svou rukou chladnou mi dala zbraň..až cestu ztratíš pohlédni naň.Je to meč vzácný on má moc věčnou,neber ho pouze jako zbraň sečnou!
Černý les dolina,hluboká rokle teče tu bystřina všechno zde proklel.Kyselý pach a pocit v zádech,že tě vše sleduje strachu má nádech.Konečně cesta dlážděná bolestí za chvilku přijde života rozcestí.Hrad tady stojí v stoletých základech já stále cítím ten pohled na zádech.Odněkud z výšky píseň líbezná to není on to zpívá princezna.Její hlas sladký nutí mne k běhu probouzí soucit,lásku i něhu.
Z čistého nebe rachotí blesk on stojí přede mnou v očích zlý lesk.Tak jsi se konečně osobně dostavil aby jsi tuláka svou rukou porazil?Stojím tu před tebou,zničit tě zkusím se sladkou princeznou odejít musím.Muž proti muži nezkoušej kouzla,při této větě ruka mi sklouzla trochu níž k jílci toho meče,snad i on člověk byl když krev z něj teče.
Krásná princezna běží mi vstříc byl to zlý čaroděj kdysi můj strýc.Díky ti za život mladý muži..vtiskla mi polibek a podala růži.