Kolotoč

tma a bleděmodrej film
jak groteska
ty spousty zmatených pohybů
ti dneska zase podtrhly nohy
a padala's hluboko
a špinavá dlažba na náměstí
tě vtahovala do svých spár
a tys už jen jen chtěla si sedřít tváře
špinavou mdlobou otupělýho města
který tě tak moc zná
že by tě stejeně umřít nenechalo
už pro ten pocit
nenávisti ve tvým srdci
ke všem těm tvářím
co se neptaj
ke všem tvářím
co zraňujou
ke všem co sevřou tě
pohledem
a s hranou lítostí Tě stejně
umlčí podpatkem
a pak to svedou na scénář
že jen ty jsi ten hloupej vrabec
co zabloudil do ráje
bez oken...

něco tam bylo...snad...
ne to jen ty oči ti nařízli duši
kolotoč trapných prkených úklon
se točí a točí...a točí
a přeci tam bylo světlo
hvězda uprostřed stropu tvýho vzteku
ten pohled nezapomeň!
třeba i chtěl vědět něco co ve scénaři nebylo
jen jedna vteřina a přeci v tom byl všechen čas
kterej si udusila tíhou
svých zoufalých pokusů zastavit ho
nezapomeň ten pohled!
byl ten jedinej kterej Tě zvednul ze štěrku
a nečekal vyrovnání
dej si jej pod polštář
ať si s ním v noci můžeš povídat
...