Balada o času

*

Jsi všude kolem nás, zalezlý v nejzazších koutech

dávaje nám neskutečné možnosti nás držíš v těch nejpevnějších poutech.

Za to tě nenávidím, můj nejvěrnější příteli.

Cestou mne pokorně provázíš a směješ se pokaždé, klopýtnu-li.

Já snažím se ti utéci a pomalým krokem loudám se ve stopách tvých,

chci zůstat střízlivý a vědomě si beru čistý líh.

Tvá milosrdnost je větší než svět, když bezcitně stínáš hlavy

a trpělivě čekáš na zmaření veškeré snahy.

Celý svět tě proklíná, zatímco tvé činy vychvaluje,

ó velký Pane, nicotný výplode lidské fantazie.

*

Tvá moc schovaná v krabičce od zápalek je impozantní jako vesmírná nekonečnost,

jsi stále spravedlivý a neměnný až si lidé stěžují na tvou vypočítavost.

Však každý tě zná, vždyť nikdo ještě neokusil tvou pravou zlobu,

protože žijeme dlouho a nikdo to nevydržel takovou dobu.

A tak jako malé dítě si s námi pohrávat můžeš ve své moudrosti neskonalé,

neb nám patří svět, jenž existuje jen díky své nezávislosti dokonalé.

Na něm pozoruješ nás z blízky činící tisíce mil,

přec my jsme tvou slabostí, která ti dodává sil.

A já jsem už nervózní, ve snaze tě poznati v klidu zůstávaje,

ó velký Pane, nicotný výplode lidské fantazie.

*

To nejhorší však je, že neustále plyneš

a bez ohledu na nás zrychluješ a zpomaluješ.

Oproti tvé velikosti máme být bezmocní a malí,

avšak sám se bojíš svého zesměšnění a odhalení.

Pro člověka znamenáš všechno, ačkoliv jsi nula

a postupně odumíráš, aby se Historie oživila.

Byl jsi tady dříve, i když ses objevil až s námi

a ve své pouti budeš pokračovati i bez nás, přestože už nebude žádného klání.

Všechno jsi zažil, ale tvá paměť stále prázdná je,

ó velký Pane, nicotný výplode lidské fantazie.

*

Teď mohu se ti vysmát, já vyslovuje před tebou tu největší poklonu.

 Nenávidím tvou svázanost a miluji tvou svobodu.

Já chtěl bych na tvém místě býti a viděti, co lidstvu se poděje,

abych se ti mohl potupně podřídit a před tím ještě potrestat je,

ó velký Pane, nicotný výplode lidské fantazie.

*