Píseň zatraceného

Stojím nad propastí a smrt se na mě dívá.
Stojím zde sám, po lidech zbyl jen opar.
Neurčitá všudypřítomnost smrti.

Hráz už praská.

Už zbyla jen bolest, zaplavuje celé mé tělo.
Slzy už zde nepomohou.
Nářek ani žal nedokáže uvolnit napětí.

Hráz už praská.

Svazující svět toužím opustit.
Nemohu ani nechci v něm dál žít.
Jsem jen trn bez růže.

Hráz už praská.

Jen zraňuji a nedávám slast života.
Byl jsem stvořen, abych zaséval bolest do srdcí druhých.
Takoví život nikomu, nepřísluší.

Hráz už praskla.