Bláznovo vyznání

Když zavřu oči, mám tě před sebou.
Když otevřu, srdce jsi tam jen ty.
Když slzy skanuly, z očí mích byla jsi v nich ty.
Stále slyším tlukot tvého srdce.

Hudby z jemných úderů.
Pří, kterých i slavíci mlčí zahanbení.
Noty psané tvou existencí.

Hudba psána životem a chvějícím se dechem.
Stále si jí donekonečna přehrávám.
Stále poslouchám a doufám.
Ta hudba učaruje a nepustí.

Spíš nechci, aby pustila mne.
Chci se do skonání světa nechat unášet.
V moři slastí tvého pohledu.

Pro pohled tvých očí, který opájí.
Bych, udělal vše jen jedno ne.
Nemohu na tebe zapomenout.
Až mnou vynucená samota ukázala jaký jsem hlupák.

Stále toužím po tvém doteku, z kterého mrazí.
Stále toužím po tvém úsměvu, který vždy slastně zahoří.
Stále toužím po tvých polibcích, které rozdmýchávají život.

Jsi částí mé duše, bez které nemohu žít.
Jsi tou jedinou, ve kterou věřím.
Samota je strašná však stále se mi honí hlavou neodbytná a útrpná otázka.
Je takoví nuzák hoden anděla.