Toužím po tobě

Jak mohl jsem žít bez tebe, to mi vůbec jasné není,
a i když představy o nás dvou, jsou zatím pouze snění,
zjistil jsem, že už nemám vlastně pražádný strach,
že to, co mezi sebou máme, by zapadlo někde v temnotách.

To co já cítím, to je pouze to čisté a krásné,
a pramen mojí lásky k tobě nikdy nevyhasne,
i kdyby celý Svět nakonec v temnotách spal,
a já bych byl poslední, kdo by ještě na nohou stál.

Má láska k tobě, hravě i Slunce překoná,
neřídí se totiž podle žádného zákona,
zastíní ho v síle i v tom, jak tu bude dlouho,
řídí se jen mou křišťálově čistou touhou.

Touhou po tom, můj život jen s tebou už žít,
jednou bych tě rád chtěl za svou ženu si vzít,
chci navždy spojit svůj život s tím tvým,
po ničem jiném už teď vlastně netoužím.

Já zahořel citem, jaký znal jsem už jen z knih,
jsi můj celý svět, můj sever, východ, západ i jih,
bez tebe nevím, kterým směrem mám dál jít.
a ani nevím, jak mohl bych teď bez tebe žít

A i když mi ještě neřekneš, jak ty to všechno máš,
stačí mi ta naděje, kterou mi každý další den dáš,
já chápu, že si sama ještě vůbec nejsi jistá
a nevzdám se lehce ve tvém životě místa.

V dobrém i ve zlém, já budu tu pro tebe,
počkám si, až jednou pohlédnem na sebe,
až přijde konečně ten úžasný okamžik,
a nad námi nebude pražádný otazník.