Epitaf

Ať na mém hrobě stojí,
že jsem nenáviděla svět
a knihy bez krátkých vět
a louky bez květin
a květiny bez motýlů
jsou básně bez papírů
bez inspirace
bez práce
bez srdce…

Jak hovořil starý kmet,
rozrůstá se svět
a vytlačuje fantazii,
málo místa zbylo pro poezii,
pro snůšku hloupých rýmu,
když je svět ve splínu,
když mu není pomoci…

Ať na mém hrobě stojí,
že jsem nenáviděla svět
a knihy bez krátkých vět
a lidi bez fantazie
a málo poezie.
Že jsem byla rytíř bez bázně a hany,
básník s ostruhami.
Husí pero tasila jako dýku
a na papír vylévala svou pýchu.
Kdy inkoust teče jako krev.
A s poslední tečkou jsem spasila svět.