Cukrová

Cukrová slečinka v trávě, před světem schovaná ...

oči v nádherné barvě, duše jak fixa vypsaná.

Čekající na zázrak s ledovou rosou na lících,

s párou od úst vycházející odnikud nikam v nádherných iluzích.

 

Noc? Možná nocleh nabídnou jí. Za lásku!? Za kousek tepla!?  

Ach jak moc se v lidech ta panenka spletla.

 

Dál čekajíc na zázrak, na srdce, na dlaně dychtící.

V očích odraz nebe a děšťových mraků má, je nadaná, oddaná  ... tak nádhená a toužící.

Vlasy jí kropí jarní déšť a řasy po větru vonící,

můžou si snadno pravý cit splést, když omamná faleš, chce jí do svých sítí svést a naději dát těžký trest.

Doživotí!