Souznění v beznaději!
Do rána daleko
a noci probdělé už raděj nepočítám…
Usínám v kuropění
v němž vteřiny se sejí
A čas je naměkko
a kdy tvář tmění pomuchlaně svítá
Kdy všichni andělé si křídla v rose smáčí
A píseň odvěkou stav mysli drze mění…
*
Souznění v podzáchvějí!
Obrazy nad řekou
a jejich význam ve mně potutelně škytá…
Procitám v kořenění
v němž dotyky se hřejí
A těla art eco
si do záhybů fantazie chytá
Kdy všichni andělé si křídla k sobě tlačí
A píseň odvěká zní myslí k zapomnění…
i andělé odkládají křídla
rosa když nezastudí dvojnoží
to fantazie opouští svá sídla
a dotyky se teple položí
souznění když stojí u kormidla,
relief v art deco rohoži
tvář tmění dosud nenabídla
příběhu, co nesáh po noži
J.
17.11.2011 09:58:40 | j.c.