Provinilí

Tam dole u řeky

Čeká náš ruměnec předvěký

Skryt v rukou kralevice

 

Ve hře na předměstí

Unikly jsme závratím

A vy pánové teď máte strach,

Že Vás zatratím

Ve stínu lampy na náměstí

 

A Vy, jenž stojíte opodál,

Čekajíc na správnou chvíli,

Začínáte vlastní bál

Skrze zakamuflovanou kratochvíli

 

Kdo však jsme,

Abychom Vás odsoudily,

Před příchodem,

V němž vlastní vinnou jste zabloudili?

 

A kdo říká ne,

Když jste tak roztomilí

Ve své vlastní cestě provinilí

Ze stupně dosažených promilí

Na tachometru přehlédnutých lásek?

 

A kdo říká ano,

Když na tváři vah

Toho, co je dáno,

Objevil se prázdný stínovrah

V roli přítele?

 

A kdo neříká nic,

Když rozpačitý kralevic

Rozhoduje se zda chce či nechce víc?

 

A kdo z nás pak tedy říká všechno?