Polibek Eskymáků

Polibek Eskymáků

Otáčíš se zas a znova
a přesto občas jak z olova
se zdáš být ulitý.
Jak Ježíš na kříži byl přibitý.
S odhodláním všemu čelit sám.
A tak se občas ptám:
„Kde tě mám?“

Ve sněhu, na louce, hroucen
Na pláních, v náručí zaručí, že jsi můj.
Bůh říká: „Moc se neraduj!“

Často s ním, občas sama,
jak lama,
oblíknem si pyžama,
přesto na Adama a Evu
v místě plném objevů
láskyplných projevů.
A nakonec  polibek Eskymáků
s duší plnou zabijáků
objímáš mě zas a znova
přesně, jak tě má mysl volá.
Volá volá nepřestane,
čeká co se s tebou stane.

Volám stále nepřetržitě.
Miluji tě!