Vnitřní

Mrtvé listy v myšlenkách ožívají,

bezbarvou šedí splíny překrývají,

šinouc se v touhách časem, tak krátce - dlouhým

okamžik štěstí, zas pouhou lstí...

se stává

za trpělivost v dobro

za trochu lásky a porozumění,

aspoň na chvíli - bez odeznění

hned - jak ranní mráz zahalí do peřin

ledových, tu hráz...

Hráz mezi dvěma světy,

mezi dnem a nocí,

kde tiše odehrává harfa nářků

tu melodii

moci

bez odvety

melodii slov...

co zdrásaly mi duši..

(slov,

jenž berou

na - ději)

která něco tuší

když slzy ztratily se

v malířových barvách

skrývajících

pod - zimním šatem

příběh

slepého kruhu

....

ostrých h - ran..